Brexit se stal realitou
Velká Británie hlasovala v referendu. 52 procent bylo pro výstup z Unie, 48 proti. 4 procenta voličů rozhodlo o osudu nejenom Británie, ale dost možná i celého projektu, zvaného Evropská unie.
Těsně před referendem se mluvilo, pokud bude volební účast vysoká, a k urnám přijde nad 60% voličů, Británie zůstane. Zaručeně. V referendu se ale lámaly rekordy i v tomto ohledu. Hlasovalo 72% voličů, 33,5 milionů lidí. A většina volila odchod.
Když se prováděly předběžné průzkumy veřejného mínění, euroopmisté nadávali: proti setrvaní ostrovů v unii jsou lidé více méně staršího věku, a očividný podtext naznačoval: čemu ti staroušci mohou rozumět v takových složitých záležitostech, jako Evropská unie je.
Pominu, že takový postoj vůbec není přijatelný a nesedí žádnému novináři, ale zmíním jednu jedinou maličkost. Tito voliče, na rozdíl od mladých, mají, zaprvé, zodpovědnost za své rodiny, které musí živit, a zadruhé, mají co s čím porovnávat. A v tom porovnávání hraje všechno: blahobyt, sociální jistota, bezpečnost, celková atmosféra ve společnosti, takzvaná společenská dohoda. Vzhledem k výsledkům referenda, dnešní doba nevyhrála.
Mimochodem, královna, božská Alžbeta II. se k referendu nevyjádřila, i když v podobné situaci mohla by podpořit těch, koho má ráda. Jak to bylo s referendem ve Skotsku (2014), kdy přesvědčovala, že není důvod drobit monarchii. Tenkrát Její Veličenstvo nechalo slyšet své kritické poznámky na adresu unie.
Není však otázka, kdo vyhrál v referendu. Otázka zní: kdo prohrál. Nevyhráli Britští radikálové, nacionalisté a xenofobové. Nevyhráli ano politické neutrální voliči. Nikdo nevyhrál. Všichni jsme prohráli.
Přesněji řečeno, prohráli ti, kdo posledních 20 let stavěl unijní pyramidu, kdo sázel politiku nad ekonomikou vlastní země, nad zájmy občanů. Kdo snadně pohrdal suverenitou, jen aby dostal svůj tučný bruselský žold. A kvůli nim prohráli jsme všechny.
V novinách píšou, že přišel nečekaný šok. Kdepak, nečekaný! Že nebyl předtím Island (stažení žádosti o vstup do EU), nebylo Grónsko (vystoupení z EU), nebylo Švýcarsko (stažení žádosti o vstup)? Mluvím teď jenom o nejhlasitějších signálech, kterých bylo mnohem, mnohem více.
Signály jsou od toho, abychom na ně adekvátně reagovali, snažili se vypátrat příčiny symptomů a začali bychom se třeba léčit. Brusel ale, stejně jako svého času kremelské starci, reagoval primitivně – vykrucoval ruce jednotlivým politikům, přitlačoval na propagandistickou mašinku, občas humanitárně bombardoval (respektive s tím bombardováním souhlasil). Doufám, že trest, který postihne neposlušného britského lva, nebude označován ani ráži, ani tipy raket ani kilotunami TNT (jen proto, že Anglie vlastní atomovku).
Rozpad unie byl nevyhnutelným, nestalo by se to 23. června, tak trochu později přišla by s tím možná Francie, nebo Španělsko, či Itálie (kdo tam ještě?) Absces vyzrával dlouho, jenom slepý neviděl, že děláme jednu chybu za druhou. A hlavně – Brusel dělal, že všechno je OK.
Po vyhlášení výsledků referenda namydlené bojovníci mediální války ihned začali strašit – brexit nahraje Rusům. Nikomu Brexit nenahraje. Všichni na tom doplatíme. Včetně Ruska. Ale dost možná, nebude to taková velká cena, kterou nechali zaplatit pár opilých politiků 250 milionů lidí, když podepsali v roce1991 Bělověžskou dohodu. Máme určité záchranné mechanismy, které zpomalí proces rozvodu a eliminují negativní důsledky.
Nicméně, měli bychom se připravit. Připravit se na co?
Na to, že pokud Brusel nedokáže udělat dobrou a užitečnou analýzu (tj. určit diagnózu) EU,
pokud Brusel na základě diagnózy nepodnikne jisté kroky k zásadním reformám unie,
pokud my, občané EU neuvidíme a nepocítíme to na vlastní kůži, museli bychom se připravit stát se znovu suverénním a sebestačným státem. Protože rozpad unie se stane nevyhnutelným.
Brusel po změnách a reformách již volá. Dokážou se ale politici změnit? Dokážou mít aspoň špetku sebekritiky, aby uznali svoji vinu a pokutovat sama sebe, nemíním tím nějakou symbolickou desetieurovku, ale docela citlivou částku. Vždyť brexit je dítě Bruselu, mají za to především eurokomisaři. Špatně pracovali, dopustili brak, musí nést odpovědnost.
Myslím si, že v této otázce se shodnou všichni – eurooptimisté, euroskeptici, neutrální. Každý (kromě mě) zdůvodní, proč odpovědnost bruselských úředníků v peněžní podobě je nesmysl. Vlastně nad Eurokomisi není dozor. Nemáme nějaký disciplinární orgán, který by mohl určit míru odpovědnosti třeba Barroso nebo Juncker . Jsou nedotknutelní. A pokud tomu tak je, pokud europoslanci, eurokomisaři (a vlastně všichni poslanci a komisaři) budou zbaveny osobní odpovědnosti za svoji práci, není důvod předpokládat, že se mohou změnit.
EU – není statický objekt, je to proces. Brexit to jenom dokazuje. Unijní procesy mají určitý vektor pohybu. Říkají nám, že plujeme k lepším zítřkům. Zdá se, že se můžeme trefit do ledovce.
Ještě před dvaceti lety i na takový zvrat jsme byli připravení. Měli jsme svůj průmysl a zemědělství, se kterými bychom se vystačili v těžkou dobu. Dnes je všechno jinak. Jsme úplně závislí na dovozu potravin a základních zboží.
Díky členství v EU.
Díky politikům.
Které se nemění.
Začarovaný kruh.
Sergej Kondakov
Dobrodinec Soukup
Občas přichází i dobré zprávy. Volala právnička, řekla, že soud se rozhodl v náš prospěch. Sice rozsudek formálně ještě není pravomocný, ale pro odvolání fakticky není důvod.
Sergej Kondakov
Strop lepších zítřků
Vždycky jsem říkal, že v Bruselu sedí géniové. Proto s obrovským optimismem se dívám do lepších zítřků, které se tam pro nás buduje. A snažím se brát z Bruselu příklad.
Sergej Kondakov
Jak jsem v mládí četl o Jaromíru Soukupovi
Myslel jsem si, že jsme dosáhli dna. Ale ze spodu zaklepali. Zaklepal, pochopitelně, miliardář, mediální magnát a /nejenom/můj dlužník Jaromír Soukup. Zaklepal tím, že se nic nestalo.
Sergej Kondakov
Přelet nad Čapím hnízdem
Policie a soud leze pod kůži Andreji Babišovi, ale hnutígenosse a celému jeho hnutí to vůbec nevadí. Přízeň občanů to nesnižuje. Proč?
Sergej Kondakov
Jaromír Soukup: Neplatit, neplatit, neplatit!
Ahoj všichni! Nebyl jsem tu dlouho, uch! I když ta dnešní doba, kdy dějiny skáčou, jako šílené koně, prostě nutí vlézt do veřejné diskuze o vezdejších problémech.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
- Počet článků 129
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2357x
Pocházím z Ruska, přesněji řečeno, ze Sovětského svazu. Když jsem pracoval jako kameraman a režisér, politiky jsem se stranil. Ale za "perestrojku", na konci 80. let minulého staletí musel jsem zúčastnit procesu velkých společenských změn. Od té doby se hodně zajímám o politiku a vliv "velké" politiky na život obyčejného občana.
Přestěhoval jsem do Česka v půli 90. let, postupně jsem se vrátil do branže. Ale zájem o politiku jsem neztratil.
Zažíváme velké změny. Už zase. Musím se k tomu vyjadřovat.