Jaromír Soukup: Neplatit, neplatit, neplatit!

Ahoj všichni! Nebyl jsem tu dlouho, uch! I když ta dnešní doba, kdy dějiny skáčou, jako šílené koně, prostě nutí vlézt do veřejné diskuze o vezdejších problémech.

Ovšem svůj návrat bych chtěl věnovat tématu osobnímu, totiž Jaromíru Soukupovi, i když nejsme s ním ani příbuzní ani přátelé. Ani náhodou. Proč? - to ihned pochopíte.

Kdo je vlastně Jaromír Soukup? To jméno zná asi každý Čech, takže je veřejná osobnost, nepochybně.

Jaromír Soukup je vystudovaný právník, má za sebou právnickou fakultu.

Je úspěšný podnikatel, který vybudoval mediální skupinu Médea, vlastní TV Barrandov a mnoho dalších byznysů. Prostě je mediální magnát.

Byl desetibojař, pak profesionální boxer.

Je/byl za pět minut politik, kdysi založil něco jako politická strana (pak byla zrušena), měl velké ambice, sáhající přímo na Hrad (zase to nevyšlo).

Je super moderátor, moderoval i moderuje desítky vlastních pořadů. I když je držitelem Zlatého citronu za rok 2018, řada politiků se jeho studia stále hrne.

Jo, ještě Jaromír Soukup je miliardář. Asi je to pravda. Když si může dovolit přikoupit dvě patra ve VTower na pražské Pankráci za 200 melounů, asi jo.

To určitě není všechno, co se dá říci o Jaromíru Soukupovi. Nechám to ale bulváru, Boží Bohu, bleskovo Blesku.

Pro mě je Jaromír Soukup prostě vobyčejnej dlužník. Já jsem jeho věřitel. Ano, Jaromír Soukup vulgárně dluží mi prachy. Docela dost. Přičemž nic jsem mu nepůjčoval, nesvěřoval jsem ani korunu. Dělal jsem pro TV Barrandov, to ano. A Jaromír Soukup (právník, magnát, sportovec, miliardář a tak dále a tak dále) nechce zaplatit faktury. Nevím proč: jestli mu chybí prachy na jídlo, možná má stále špatnou náladu anebo z nějakého principu. Faktem je, že miliardář mi dluží pár stovek tisíc. Korun českých.

Určitě víte, jak to chodí, přece jsme země švarcsystému, zrodu devadesátých let, pro někoho zlatých, pro někoho tragických. Na oko máme zaměstnavatele a zaměstnance, jeden pracuje dle zadání, druhý organizuje proces, hradí něco jako mzdu… Chybí však jeden papír, pracovní smlouva, který mimochodem určuje práva a povinnosti obou stran. Spoléháme totiž na nepsaná pravidla, na slušnost chlebodárce, na tu společenskou dohodu, která mezi námi ještě určitě je, a kterou politici, veřejné osobnosti, neříkajíc o státnících, by měli střežit jako oko v hlavě.

Většinou to funguje ke spokojenosti pracujícího lidu a byznysmenů. Systém je docela pružný a přizpůsobivý, nedělá problémy erzatz zaměstnavateli: sociálka a zdravotní se hodí na bedra pracovníka, není potřeba platit mzdovou účetní, myslet na dovolenou, mateřskou, neschopenky, srážky, přídavky a fůru dalších věci. Žádné odbory, jaksepatří.

Na druhou stranu i pracovník má volnou ruku. K čertu výběrové řízení, zkoušky, zkušební doba a další formality. Tak nějak se dohodli se šéfem, třeba i podepsali nějaký papírek jako objednávku - a už práce běží. Pohodička! A když náhodou probleskne na obzoru jiný, výnosnější kšeftík, nebo vám vedoucí na@@re na hlavu, tak nazdar, šéfe, já odcházím, třeba i na hodinu. Platí to ovšem i obráceně. Třeba přesně tak skončili Naše zprávy na Barrandově v červenci 2018: ráno redaktoři, kameramani, střihače a další makali, večer přišlo míle překvapení - dámy a panové, dnes to končíme. Máte volno. Neplacené, samozřejmě.

Ale ne, nic proti švarcsystému jako takovému nemám, beru to jako revers svobody, jako přirozené riziko volného podnikaní, na kterém se občané a stát shodli. Tak to prostě u nás chodí, i když třeba mé francouzští přátelé na to kulatí oči: vy tam máte středověk, co? Ne, necháme to stranou, ať to jede, jak to jede. Štvou mi úplně jiné věci. Štvou ovšem je slabý slovo.

Zpozačátku jsem našemu plodnému moderátorovi věřil. Věřil jako člověk, který mezi jinými stál u zrodu velkých revolučních změn konce 80. let v tehdejším Sovětském svazu, jinak řečeno u začátku "perestrojky". Ještě v roce 1987 jsem jako kameraman točil krátký dokument, kterému se pak říkalo "vlašťovka perestrojky". A byly další filmy, demonstrace, protestní akce. Ženy staly před noblesní porodnici v centru Moskvy s obřím transparentem "Baby! Neroďte komunisty!"

Z celého srdce jsem věřil v ideály svobody a demokracie, v tržní ekonomiku, liberalismus, dělal jsem všechno pro jejich vítězství.

Ani po přestěhování do Česka ta víra nezmizela, ba naopak, měl jsem absolutní přesvědčení, že konečně žiji ve společnosti, která se vyvíjí správným směrem.

A najednou… Najednou mistr mluveného slova a zadavatel práce Jaromír Soukup přestal moji práci platit. Přesněji řečeno, byl to celý mazaný proces. Z ničeho nic jedna platba přišla pozdě, pak druhá. Potom ten skluz se zakotvil, docházelo i na půlroční čekání na vydělané peníze. A nakonec se mašinka rozbila. Peníze přestaly chodit. Vůbec. A nejsem v tom sám. Pár kolegů se ocitlo ve stejné situaci.

I to by nebyl důvod vynášet takové smetí na veřejnost, přece patří to riziku podnikání v rámci švarcsystému, dá se tak nějak vyřešit, koneckonců existují mechanizmy vymáhání dluhů, máme od toho soudy - je to pravda, ale jsou tu pár momentů, které obrátí celý obraz vzhůru nohama.

Bod první, všeobecní. Co to je nezaplacená faktura? Znamená to, že někdo bez vašeho svolení a souhlasu má u sebe vaše peníze, a bez jakéhokoli vysvětlení čili aspoň omluvy nechce vám je dát. Musím tady odkázat na trestní zákoník, který říká, že "Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou…" - tak to bude krádež. A ta se trestá odnětím svobody.

Já nevím, z mého hlediska (a také z hlediska mnoha četných podobných věřitelů) tato situace vypadá jednoznačně. Vydělané peníze ihned po splatnosti faktury jsou moje. Ale nemám je. Má je můj dlužník. Vzhledem k tomu, že dlužník se mnou nekomunikuje, počítám s tím, že není ochoten mi ty prachy dát. De facto peníze v tuto chvíli jsou odcizeny, chcete-li, přisvojeny. Z toho plyne, že pravděpodobně miliardář a magnát nabývá novou vlastnost.

Škoda "nikoliv nepatrná" momentálně stanovena na 10 000,- Kč. Takže když někomu šupnete jedenáct táců, a policie vás dopadne, půjdete sedět. A když někomu vezmete pár set tisíc, tak nic. Řeknou: je to jiné, jedná se o právnické osoby, neplatí tu trestní zákoník, je to právo obchodní, jinými slovy pánuje tu svarcsystém a společenská dohoda. Právník Jaromír Soukup to moc dobře ví, takže:

Ať žije švarcsystém! Protože porušení společenské dohody se netrestá!

Bod druhý, osobní. Takže jsem Jaromíru Soukupovi věřil. A proč, vlastně, bych nevěřil? Odvážný kritik korupčníků, líných a nezodpovědných úředníků, obránce prostého lidu - tohle nemůže nevyvolávat sympatii "zapáleného demokrata", a vyvolal.

Jak on svými hněvnými slovy mlátil šmejdy všech druhů! Jak bičoval zloděje, ať už kradli u svých spoluobčanů, anebo obírali státní kasu! Jak vyskakoval z kalhot ve snaze aspoň virtuálně potrestat každého zločince! Jak probodával ostřím svého publicistického kopí nedbalé úředníky!

Jak kázal slušnost a úctu k zákonům! Jak bránil demokratické ideály a správné hodnoty a bral na paškál každého, kdo porušoval společenské zájmy! Byl to rytíř na bílém koni, štítící spravedlnost pro každého!

A po jeho boku stála četná kohorta hostů ve studiu, co persona, to vážený člen společnosti. Analytici, experti, vysocí úředníci, poslanci, poslankyni, ministři… Každý z nich byl takovej pán Budelíp nebo taková paní Budelípová. Spolu s Jaromírem Soukupem fackovali darebáky všech druhů, zase kázali slušnost, zákon a pořádek, a ze všech síl ujišťovali diváky, že právě oni jsou ti, kdo ví, co je třeba udělat pro lepší zítřky. Navíc chodil můj hrdina za samotným panem Prezidentem, dělal s ním každý týden rozhovory, každé slovo pořadu bylo nad zlato.

Jak bylo možné všemu tomu všemu neuvěřit, ptám se? Byl by to úkol nad lidské síly.

Věřil jsem celé té partě v čele s mediálním magnátem na bílém koni, a byli pro mne jako docela jednotná skupina, vždyť i přes občasné roztržky třeba s Okamurou, vždycky se shodovali v základech, na kterých naše společnost stojí. Je to logicky: když jdeš debatovat do studia, důvěřuješ hostitelovi. I naopak. A když jdeš do té diskuzi podruhé, potřetí, podesáté, tak už nějakým způsobem se s tou značkou pořadu ztotožňuješ. I naopak. A když moderátor s hostem se týkají, tak vůbec. Jen připomenu, že tpu značkou pořadu, majitelem televizi, řídícím prvkem a spojující hmotou této velké skupiny byl a je Jaromír Soukup.

A pak přišel na řadu další obraz komedie, kde hlavní postava pronáší sakramentální "zatloukat, zatloukat, zatloukat", sorry jako, v naší frašce to zní "neplatit, neplatit, neplatit", respektive přestaly chodit nám, švarcsystémníkům, peníze. Kameramanům, osvětlovačům, střihačům, Bůhví komu ještě. Jako blesk z jasného nebe všechno to zapadlo do sebe: švarcsystém, společenská dohoda, de facto přisvojení peněz, Soukup a parta politiků kolem něho, mlčelivě souhlasící s takovým postupem, ignorování svého týmu, protože psát četné upomínky o nezaplacených fakturách do Barrandova je stejně jako bít se čelem o betonovou zeď. Odpověď je vždycky stejná: lhostejné ticho.

Domeček z karet se začal v mých očích hroutit. Celá ta konstrukce demokratických hodnot, ideálů, lidskosti a bla bla bla, se ukázala kolosem na hliněných nohou a zruinoval se jako dvojčata 11. září. Byl to pro mě šok. Šok mnohem větší, než když ti zklame nejlepší přítel a pošle ti k hajzlu právě v ten kritický okamžik. Byl to pro mě šok systémový, morální. Pravda se proměnila v lež, upřímnost v pokrytectví, sliby a krásná slova - v prázdné keci. Všichni ti, kdo by měl být pilířem a páteřím společnosti (vždyť mají od nás, občanů na to pnou moc a pokyn v podobě výsledků voleb a ministerských křesel) sdělovali s Jaromírem Soukupem jeho postoj. V soutěži zásad společenské smetánky jednoznačně vyhrál slogan "Peníze nade vše". Lidé nestojí ani zlámanou grešli.

Neomlouvá ani pana Budelípa, ani paní Budelípovou to, že prý o tom nic nevěděli. Ovšem že nevěděli. Zatloukat, zatloukat, zatloukat.

Teď ale se mohou o tom dozvědět, a udělat určité závěry. Pro sebe. V souladu se svým svědomím, morálkou, postavením  a společenskou dohodou. I když o tom moc pochybuji.

Tady bych měl udělat tečku, bude to čárka.

Číše trpělivosti přetekla, to asi pochopíte, a proto jsem navštívil advokátní kancelář, ze které momentálně putuje na adresu soukupové televize předžalobní upomínka. O vývoji kauzy vás budu informovat. Určitě.