Uzurpace svobody slova

Myslíte, že je to hrdinský čin - házet vajíčka po prezidentovi? Po prvním a dosud jedinému prezidentovi, kterého zvolil národ? Vůbec ne, pokud jste v davu. Anonymita útoku bude vás bránit a vy máte pocit beztrestnosti. Dav je ráj pro chuligány!

Ale jak ten dav vzniká? Jak a proč 17. listopadu se tisíce lidí sešli v Praze? V Brně? V Ostravě? Jak se to stalo, že všichni měli stejné červené kartičky - v Praze a Brně? Stejný formát, stejný odstín. Kdo je navrhnul, vyrobil, dovezl, rozdal a - hlavně - kdo to zaplatil?

Dva dni před skandální akcí narazil jsem na instrukci, jak na to. Visí i dnes na Facebooku, klidně se podívejte. Uvedu jen pár úryvků z návodu na "kartičkovou akci":

"CO UDĚLÁME?
Přál bych si, abychom se 17. listopadu sešli na Národní třídě a "vystavili“ prezidentu republiky červenou kartu symbolizující vyloučení, odmítnutí.

JAK SE TO STANE?
Sejdeme se na místě a budeme mlčky očekávat hlavu státu. Když přijde, odstartuje náš protest samotný příchod.

Budete-li chtít zvolit jinou formu protestu, nemohu a nechci v tom nikomu bránit…

PROČ ZROVNA ČERVENÁ KARTA?

Protest by měl být vizuálně atraktivní a jednoznačný - chceme, aby média mohla náš postoj jednoduše prezentovat jak doma, tak v zahraničí…

PROČ SE AKCE JMENUJE “CHCI SI S VÁMI PROMLUVIT, PANE PREZIDENTE”?

Jmenuje se tak proto, že mě to v neděli večer napadlo.

Dialog s prezidentem není v plánu a není s největší pravděpodobností ani možný, nehodlám se tedy o něj nijak pokoušet.

Martin Přikryl".

Perfektní instruktážní pozvánka. Přesná formulace. Jednoduchý popis co, jak, kde a kdy udělat. Vyvracená, ale dostupná motivace. Pochybné, ale účinné provedení (červená karta). Neskrývaný akcent na vizuální působení. Zdánlivá upřímnost ozdobená neodpovědností.

K pozvánce patří instruktážní video. Nudné, angažované, anonymní.

Nevím, kdo byli ti lidé, kteří na Martinovu reklamní akci skočili, možná ti, co se stali obětí akce Český sen? Letěli jako motýlky do světla ideologických slev?

Tak či onak, pozvánka zafungovala. Zahraniční média se radují, v našich sdělovacích prostředcích zaznělo: "referendum o odstoupení Miloše Zemana". Dobrá práce a super výsledek. Výkon 150 procent (myslím tím vajíčka a referendum).

A my jako národ proto vypadáme dosti hloupě v očích celého světa. Jednak volíme prezidenta a pak dáváme mu červenou kartu, kterou zdobíme vajíčky. Víme vůbec, co děláme? Nebo všechno je úplně jinak?

Červenou kartu zvedla sice dobře organizovaná, ale malá část národu. Mluvila však jménem nás všech. Nebo pro tuto konkrétní skupinu národ nedrží s ní krok? A proto lidé na Albertově zapojovali do politické akce i děti. Drží v rukou červené kartičky zrovna jako pionýři. Nebo pionýři jsou? Pravě pionýři, komsomolce a komunisté vždy mluvili jménem národu.

Samotný charakter akce není žádnou novinou. Využitím vizuálního akcentu ale nejvíc připomíná Hongkongskou revoluci deštníků. Místo deštníků ale máme kartičky. Na fotkách a videu vypadají perfektně. Takový rudý Albertov. První Máj za totáče.

Ale bacha - přesně tak začínaly Majdany. Libyjský, egyptský, kyjevský… Po Majdanu, po uzurpaci svobody slova vždy přichází chaos. Chaos rodí diktaturu. Taková železná logika dějin.