Od humanitární agrese k humanitární invazi
- Jaký je stav pacientu?
- Umírá, pane. Naléhavě potřebuje pomoc.
- Je pacient připraven pomoc přijmout?
- Absolutně, pane. Všechno je v pořádku.
- Je pojištěný?
- Bez pochyby, pojistná smlouva v pořádku.
- Je to schváleno primátorem?
- Samozřejmě, pane, je to tady, podívejte se.
- Máte výsledky rozborů? Krev a tak dále?
- Ovšem. Tady je laboratorní zpráva.
- Máte souhlas příbuzných?
- Podepsali to před pěti dny.
- Provedli pacientovi počítačovou tomografii?
- Ano, jsou tu výsledky.
- Dali mu klystýr?
- Ach jo, to asi ne…
- V takovém případě odcházím.
- Ale pane doktore, vždyť pacient zemře!
- Já nejsem lékař. Jsem kat.
14. srpna zastavila kolona s humanitární pomoci Donbasu v 35 kilometrech od rusko-ukrajinského hraničního přechodu Izvarino a byla připravena na zbytek cesty (cca 50 km) do Luhansku. Nikdo nemohl ani předpoložit, že čekání na kontrolu nákladu a vyřízení formalit protáhne se na dlouhých sedm dnů.
Co bylo uděláno za těch sedm dnů? Za těch dalších sedm dnů, co Luhansk a okolní města zůstávaly bez vody, elektřiny, základních potravin a léků? Kyjev stihl několikrát obvinit Rusko z připravované provokaci, prý chystá rozstřílet kolonu a svalit vinu na ukrajinské jednotky. Ukrajina vystavovala nové a nové podmínky pro překročení konvojem hranici. V první den stání stihli novináři nahlédnout do libovolného KAMAZu, stačilo ukázat prstem. Kupodivu žádné zbraně se nenašly. Konečně během týdne prověřili ukrajinští pohraničnici náklad mobilním skenerem a zaplombovali vozy. Povstalci stihli garantovat bezpečnost konvoje ze své strany. Čekalo se na stejnou záruku Kyjevu a konečně na povolení ke startu.
V skutku bylo to čekání na neuvěřitelnou věc. Čekalo se, že Kyjev převezme svou část odpovědnosti za bezpečnost konvoje. Ale Porošenko a odpovědnost jsou dvě neslučitelné věci. Třeba proto, že Kyjev nevelí všemožným bataliónům s nápadnými jmény a dalším bezejmenným jednotkám? Nebo protahoval proces záměrně?
21. září bylo všechno až na tu kyjevskou záruku bezpečnosti ujednáno. 22. září bez doprovodu Červeného kříže a bez souhlasu Kyjevu konvoj se vydal na cestu do Luhansku. Bezpečnost zaručili povstalci. A svoje slovo dodrželi, nikdo kolonu nepřepadl. Ovšem, když vykládali KAMAZy, v Luhansku začaly padat miny. Dva náboje vybuchly v blízkosti aut a skladiště.
Kyjev vzteky obvinil Rusko v "přímé invazi". NATO se připojilo s tím, že prý Rusko dodává takovým způsobem separatistům zbraně (Rasmussen). Západní mainstreamová média sladěným sborem hanobí porušení Ruskem všech možných a nemožných mezinárodních norem.
Nikdo ale ve své rétorice nevzpomíná, kvůli čemu ten konvoj byl zřízen. Nikdo ani slovem nezmínil o humanitární katastrofě panující na Donbasu. Nikdo neodsoudil paranoidní byrokracii Kyjevu, který klidně nechává humanitární pomoc stát týden na hraničním přechodu. Lidské životy politiky nezajímají.
Konvoj ještě nevyrazil z Izvarina, když přišla zpráva o tom, že Polsko také poskytne 320 tůn humanitární pomoci… ne Luhansku, ne Doněcku, ne běžencům z Donbasu ale ukrajinské armádě. Armádě, vrchní velitel které nebyl schopen zaručit bezpečnost ruské kolony. Je zajímavě, zda tento konvoj bude stát týden na hranici, jestli bude schválen Mezinárodním Červeným křížem a jak na to zareagují média a politici? Ale klídek, všechno bude OK!
Sergej Kondakov
Dobrodinec Soukup
Občas přichází i dobré zprávy. Volala právnička, řekla, že soud se rozhodl v náš prospěch. Sice rozsudek formálně ještě není pravomocný, ale pro odvolání fakticky není důvod.
Sergej Kondakov
Strop lepších zítřků
Vždycky jsem říkal, že v Bruselu sedí géniové. Proto s obrovským optimismem se dívám do lepších zítřků, které se tam pro nás buduje. A snažím se brát z Bruselu příklad.
Sergej Kondakov
Jak jsem v mládí četl o Jaromíru Soukupovi
Myslel jsem si, že jsme dosáhli dna. Ale ze spodu zaklepali. Zaklepal, pochopitelně, miliardář, mediální magnát a /nejenom/můj dlužník Jaromír Soukup. Zaklepal tím, že se nic nestalo.
Sergej Kondakov
Přelet nad Čapím hnízdem
Policie a soud leze pod kůži Andreji Babišovi, ale hnutígenosse a celému jeho hnutí to vůbec nevadí. Přízeň občanů to nesnižuje. Proč?
Sergej Kondakov
Jaromír Soukup: Neplatit, neplatit, neplatit!
Ahoj všichni! Nebyl jsem tu dlouho, uch! I když ta dnešní doba, kdy dějiny skáčou, jako šílené koně, prostě nutí vlézt do veřejné diskuze o vezdejších problémech.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení
Sněmovna bude příští týden schvalovat sporné zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
- Počet článků 129
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2357x
Pocházím z Ruska, přesněji řečeno, ze Sovětského svazu. Když jsem pracoval jako kameraman a režisér, politiky jsem se stranil. Ale za "perestrojku", na konci 80. let minulého staletí musel jsem zúčastnit procesu velkých společenských změn. Od té doby se hodně zajímám o politiku a vliv "velké" politiky na život obyčejného občana.
Přestěhoval jsem do Česka v půli 90. let, postupně jsem se vrátil do branže. Ale zájem o politiku jsem neztratil.
Zažíváme velké změny. Už zase. Musím se k tomu vyjadřovat.