Ruský plyn: otázky a rizika zůstávají

Poslední den úřadování eurokomisaře pro energetiku Günthere Oettingera nebyl procházkou růžovou zahradou. Den před tím v Bruselu začaly a 12 hodin trvaly jednání o dodávkách ruského plynu na Ukrajinu. Někteří unavení novináře dokonce přespali na lavičkách v naději zachytit tak dlouho očekávané prohlášení o osudu transakce.

Ale dnes konečně před novináři stali klíčové postavy plynového maratonu, který odstartoval ještě v letošním červnu, a oznámili, že - hurá - dohoda o dodávkách plynu do Ukrajiny byla podepsána!

Zatím jsem nenalezl žádnou odbornou analýzu tohoto dokumentu, proto si troufnu dát dohromady pár poznámek o této na první pohled vzrušující zprávě, poněvadž celou situaci dlouhodobě sleduji.

Jednání mezi Kyjevem a Moskvou nejsou pro nás lhostejná. Na tom, jak se Ukrajina s Ruskem o dodávkách zemního plynu dohodnou, záleží v podstatě jen jedna jediná věc: spolehlivost transitu energetického nosiče do Evropy. Nic jiného nás de facto nezajímá. Pokud nebude nastolen nějaký spolehlivý způsob zásobování Ukrajiny plynem, je velmi pravděpodobně, že onen plyn bude cestou mizet. Politické korektně se to nazývá "neoprávněné odběry", čili prostě krádež. Mimochodem, krádež našeho, řádně zaplaceného plynu.

Ale jak se na první pohled zdá, toto riziko bylo dnes zažehnáno, dokonce padla slova, že se Evropa nemusí bát, a je důvod se přiťuknout šampaňským. I když.

Cena za tisícovku kubíků plynu se pro Ukrajinu nezměnila - $378. Na této ceně Gazprom trval od července. Dodávky začnou jen po zaplacení části ukrajinského dluhu. Požadavek se nezměnil. Platba za dodávky plynu předem - tato podmínka zase platí od července.

Tak co je v dohodě nového?

Problém, který se jasně narýsoval v posledních týdnech, tkvěl se v penízech. Ukrajina buď nemá prachy na zaplacení dodávek plynu, nebo počítá s tím, že štědrá matička Evropa za ní zaplatí. Z peněz daňových poplatníků. Z našich a vašich příjmů. A proč ne? Peníze na Ukrajině mají neuvěřitelnou schopnost mizet beze stopy. Vadilo třeba Kyjevu doporučení MMF, který v létě posílal Ukrajině finanční prostředky, určené "především k dílčímu vyrovnání plynového dluhu vůči Rusku"? Kde ty prachy skončily? Jak se ten tunel jmenuje?

Angela Merkelová celý měsíc tlačila na partnery, aby slovy Karla Schwarzenberga "se uskromnili" a našli ve svých státních rozpočtech peníze pro Ukrajinu. Bez úspěchu. Naopak, když polský vicepremiér Janusz Piechociński se dozvěděl, jak se Kyjev představuje zásobování země náhradou plynu, šlo o nákup uhlí, byl prostě šokován. "Slyšíme, že Ukrajina má zájem o polské uhlí, pokud budou zadarmo. Jsem prostě šokován, a to je slabé slovo", řekl v rozhovoru, poskytnutém stanici TOK FM.

Evropští státníci navzdory proukrajinské rétorice nespěchají otevírat státní pokladny, někdo ale za plyn zaplatit musí. Hádejte, kdo to bude? Správně, nebude to Barroso, ani Angela Merkelová. Dokonce ani Jaceňuk s Porošenkem nedají ani hřivnu. 3,1 miliardy eur zaplatíme my. Už zase. Těch sankcí nám bylo málo.

Technicky mechanismus financování záchrany Ukrajiny před zimou (a zajištění transitu plynu do Evropy) vypadá následovně. Kyjev zřizuje zvláštní účet, kam MMF pošle do konce roku dva tranše 1,45 a 1,65 miliard eur. Peníze z účtu automaticky budou směrovat do Ruska. Pokud z nějakého důvodu nedorazí celá dlužná částka do konce roka, kohoutek se automaticky zavře. Rusko slíbilo zahájit dodávky po 48 hodinách po doručení prvního tranše a předplatného. Ukrajina prý chce nakoupit cca 4 mld. kubíků plynu během několika měsíců. Tím pádem (čistě technicky!) bude dluh Ukrajiny před MMF narůstat, což není náš problém, ale my pravděpodobně už se zbavíme obav před studenou zimou.

Ale tak vypadá zatím jenom technická stránka celé věci. Jak se bude chovat Kyjev zítra - nikdo vám nezaručí! Kolikrát premiér Jaceňuk znehodnocoval celou řadu před tím dohodnutých kompromisů? A co prohlásí příští týden ve snaze prosadit se v nové Vrchní Radě? A vůbec, jaká bude ta Rada? Jak dlouho vydrží? Kdo bude tvořit novou ukrajinskou vládu? Kdy začne nový Majdan? Hodně, hodně otázek.

Takovou dotaci nejistému partnerovi se Evropa (ne)dobrovolně vystavuje riziku ztráty půjčených částek. Bylo to samozřejmě nuceně, Günther Oettinger působil poslední den v čele resortu, zítra ho vystřídá slovenský politik Maroš Šefčovič, který sice od roku 2010 dělal eurokomisaře, ale neměl nic společného s energetickou problematikou. Určitě potrvá pár měsíců, než dostane úplný přehled a bude schopen rozhodovat o závažných věcech.

Zatím můžeme spoléhat jenom na dohodu, uzavřenou za pět minut dvanáct.