Naši němečtí (sou)druzi, anebo Jak chudý bohatého živí

No tak. Máme tu dvě sousední země. Dá se říci, přátelské země. Svého času, v XX století spolu bojovaly proti Stalinovi, tedy za Hitlera. Pak se časy změnily, ale přátelství těch dvou států dlouhá doba neovlivnila.

Tentokrát vedou spolu nelítostný boj proti Putinovi, tedy za... Dokončete větu sami, prosím.

Tyto dvě země mimo jiného spojuje těsná ekonomická, hm-hm, spolupráce, obě jsou členy největší, tedy Evropské unie. Jsou zase vojenské spojenci, patří do Severoatlantické aliance.

Koneckonců tyto obě země mají ve svých ekonomikách stejné cíle. Německo, ta první země, prosazuje zájmy svého národu a blahobyt občanů. Česko, stejně jako jeho velký soused, také má totožný cíl -  starat se o blahobyt a zvýšení životní úrovně německých občanů. Nezáleží na tom, co nám politici říkají, já vycházím z faktů.

V tradingu, v burzovním obchodování chodí takové pořekadlo: Cena zahrnuje všechno. Absolutně všechno. Nejenom spotřebu materiálů, mzdové náklady, dopravu a pohonné hmoty, daně a další materiální faktory. Ale i vztahy mezi firmami, mezi společnostmi a státy, místní a mezinárodní legislativu. Všechno tohle se sfokusuje v jednom čisýlku - v ceně měny, komodity, anebo v ceně produktu.

Vo to jde. O ceně produktu. O ceně produktu u nás, a v sousedním Německu, našem velkém spojenci.

Jednou za měsíc vyrážíme s manželkou na nákup. Nejedeme ale do nejbližšího nákupního střediska, ale míříme do německého města, kde nakupujeme ve stejných obchodech stejné zboží za výrazně nižší cenu. Rozdíl v ceně je natolik velký, že kryje benzin a opotřebování auta, takže tím nakupováním v Německu šetříme. A máme lepší kvalitu za míň peněz.

Občas sem tam se vyskytne nějaký článek o tom rozdílu v cenách zboží u nás oproti německým. Zpravidla ty články mají háček. Píšou a točí reportáže mladí novináři a redaktoři, kteří normálně nechodí na rodinné nákupy, vaří pro ně rodiče anebo se prostě spokojí s McDonaldsem. A proto figurují v jejích reportech sušenky, nápoje, nanejvýš dětská stráva. A porovnávají zboží plošně, bez výběru, bez ohledu na selský rozum.

Ve skutku to vypadá trochu jinak. Ten selský rozum honí českou klientelu za hranici. Každou sobotu před příhraničním německým obchodem poměr německých a českých aut cca půl na půl. Němci se přizpůsobili, berou konečně i koruny. Za ty peníze naši krajané kupují... nikoli sušenky a coca colu, ale to, co jejích rodiny doopravdy potřebují. Masové výrobky, klobásy, konzervy, ryby, olej, mléčné výrobky... Pečlivě porovnávají ceny, a kupují, kupují, kupují.

Jejích vozíky se plní, můj mozek se vaří: neumí totiž zpracovat tento jednoduchý paradox.

Přece je všeobecně známo, že žijeme v tržní ekonomice. Obyvatelstvo Německa má oproti nám tři až pětkrát vyšší kupní sílu. Každý obchodník ví, že bohatší zákazník může zaplatit víc. A pokud může, tak ať sakra zaplatí! My máme postavení na hlavu. Chudý zákazník platí víc!

Příhraniční obchod je posvátná věc. Je to úplně normální, když lidé využívají rozdíl ekonomik sousedních zemí. Ale vo to nejde. Jde o jediný ekonomický systém, kterému obě země patří. Fakticky nemáme mezi sebou hranice. Patříme do Evropské unie. Ale stejné výrobky ve stejných řetězcích mají rozdíl v ceně o desítky procent. Nebudete věřit, ale některé (třeba mražený losos) jsou v Německu i třikrát levněji. Tohle neumím pochopit, pokud mluvíme o tržní ekonomice.

Vychází to tak, že pokud kupujeme dražší potraviny doma, podporujeme německou ekonomiku a zvyšujeme tím životní úroveň Němců. Když ve snaze ušetřit a sehnat kvalitnější produkt jedeme nakupovat k sousedům, zase podporujeme je. Tak či onak chudý bohatého živí.

Možná, že tržní ekonomika tu nemá co dělat? Pokud funguje nějaký jiný mechanismus, všechno by do sebe zapadlo. Co je to za mechanismus? Nejsem ekonom, ale mám své domněnky. Zkuste mi to vysvětlit, jestli tomu procesu rozumíte, třeba rovnou v komentářích. Tak je dám dohromady, a vrátím se k tématu. 

Takže otázka k vám zní takhle.

Jak je to možné, aby stejné zboží ve stejných řetězcích v Německu a u nás se lišily o desítky procent a to tak, že v bohatším Německu tyto zboží jsou levněji než v Česku?