Politvize 2016. Dodatek

Nedívám se na Eurovizi, stejně jako většina těch, kdo okomentoval můj minulý článek o této muzikální soutěži, kde navzdory divákům a porotcům zvítězila ukrajinská zpěvačka Jamala.

Nepsal bych o tom, nebýt té absurdní situace, kdy politika leze do všeho. Politika je dnes všude: v ekonomice, ve zprávách, ve sportu, v rodinných vztazích. Teď i v showbyznysu.

Jamala v rozhovorech pro média říká, že její píseň 1944 nemá politický podtext. Je to na vás, věřit jí, či nikoli. Ze své stranu povím, jak s Susannou Alimovna Jamaldinovovou (její skutečné jméno) žertovali ruští prankeři Vovan a Lexus (před tím dostali třeba Porošenka a tureckého prezidenta Erdogána). Zavolali Jamale jménem ministra kultury Ukrajiny Jevgenije Nišťuka a ptali se, proč ta odiózní písnička, která vznikla ještě před rokem a půl, se nenazývá 2014, ale 1944?

- Tak by Eurovize jí zamítla, to by brali jako politickou akci. Přece Eurovize není arénou pro politická hesla. Ovšem ono tam je, ale je to naše s vámi tajemství, - odpověděla zpěvačka. Dodala, když o tom řekne otevřeně (čteme - když řekne pravdu), píseň ze soutěže stáhnou.

Pak telefonní vtipálci pokračovali. Zavolali ministryně kultury Moldavska a Gruzije s prosbou podpořit zpěvačku. Ovšem pomůžeme, zněly odpovědi.

Budete mi říkat, že není v tom politika? Tak prosím, ještě malá ukázka, toho, jak hlasovali v jednotlivých zemích odborné poroty a diváci.

Show time.

Pro Ukrajinu hlasovali

Rakousko: porota - 16, národ - 2

Bulharsko: porota - 17, národ - 2

Španělsko: porota - 20, národ - 4

Kypr: porota - 18, národ - 4

Malta: porota - 24, národ - 7

Finsko: porota - 11, národ - 1

Francie: porota - 15, národ - 2

Pro Rusko hlasovali:

Arménie: porota - 2, národ - 12

Česko: porota - 0, národ - 10

Estonsko: porota - 0, národ - 12

Finsko: porota - 0, národ - 8

Německo: porota - 0, národ - 12

Maďarsko: porota - 0, národ - 10

Ukrajina (!): porota - 0, národ - 12

A tak dále.

A to není všechno. Nejpikantnější třešnička na dortičku Politvize 2016 teprve přichází. Jamala pochází z rodiny krymských Tatarů, o kterých ve své písni vypráví. Rodiče bydlí kupodivu v krymské Aluště, i když Jamala je zvala se přestěhovat do Kyjeva. Neodjeli ani do Turecka, kde žije druhá dcera. Zůstali v Krymu, a navíc (o, hanba!) nabyli ruské občanství, dostali takzvané "putinovské" potvrzení o ospravedlnění, jezdí zadarmo do lázně, mají slevy na komunální služby, tedy platí o polovinu míň za vodu, plyn a elektřinu.

Mimochodem o elektřině. Donedávna čelil Krym ekonomické a - hlavně - elektrické blokádě ze strany Ukrajiny. Hlavním organizátorem této hnusné akce byl pravě Medžlis krymskotatarského národu. Celý poloostrov byl odříznut od vody a elektřiny. Ozbrojené jednotky de facto uzavřeli hranice ze strany Ukrajiny. Jamalův táta ale byl připraven topit dříví, aby neopustil Krym. Teď rodina a jiní obyvatelé Alušty mají klid, Krym dostává dost elektřiny z Ruska.

Jamalovy rodiče mají hezkou zahradu, když jedou k dceře na návštěvu, vezou čerstvé ovoce. Na hranici však musí uplácet... ukrajinské pohraničníky. Jinak je nepustí.

Nikdo nehází jim molotovy koktejly do oken, jen se sousedé stěžují: Jak se vaše dcerka opovážila takovou píseň zazpívat?

Zazpívala. Zvítězila. Politika je dnes nade vším.