Přelet nad Čapím hnízdem
Skutečně, proč? Za normálních okolností by už dávno měl bývalý premiér od politiky odejit a znovu řídit svůj milovaný Agrofert... jako stát (tady by měl být smajlík, já je nepoužívám, sorry). Nejde to. Neodejde, neodejde, neodejde, a navíc, čím dál ta hnízdní kauza bude protahovat, tím větší podporu voličů bude Andrej Babiš mít.
Je to nesmysl, řekne jeden. Kdepak, odpovím. Celá ta kauza "teflonového" Babiše je svého druhu průsečíkem několika rovin. Tak se na ní podíváme.
Rovina první, "kdo neokrádá stát, okrádá rodinu." Tento slogan není jenom slogan. Výplod debilního způsobu hospodaření se za dlouhá léta totáče podvědomě ukotvil v naši mentalitě, přežil devadesátky, a pořad je součásti společenské dohody. Otevřeno říci, k jeho životaschopnosti přispěly prakticky vše polistopadové vlády s jejich perlama a perličkama v podobě třeba křišťálově čistých… krabiček vína a podobných fint. Běžný občan těžko vládě důvěřuje, a, upřímně řečeno, bere na lehkou váhu případy, kdy někdo šupne pár táců, pár melounu anebo pár tisícovek melounů ze státní pokladny. Jsou tam peníze "anonymní", jakoby nikomu nepatřící. Zdánlivě neleze do kapsy voliči.
Rovina druhá, Babiš jako oligarcha. Co nám sliboval AB, když mířil do premiérského křesla? Že bude řídit stát jako firmu. Jako svou firmu. A vlastně případem Čapí hnízdo jenom dokázal, že neplácal. Nad babišovou vládou (vzatou jako podnik) vždy stál Brusel (vzatý tenkrát jako stát). V tom Bruselu se hromadí velké množství peněz. Ano, těch biliony anonymních eur, které pak evropští byroktrati nepochopitelným pro běžného občana způsobem rozdělují mezi státy. Čas od času, a častěji něž by se chtělo, tu a tam vyleze najevo nějaký další případ bruselských "křišťálově čistých krabiček vína", což zase důvěru Evropanů k centrále nezvýší.
A teď rovina třetí, a bude to znovu pohled občana Evropské unie. V jedné malé vesnici na okraji pole trčí pěkná kovová cedule, z níž se dočteme, že "tento projekt vznikl bla-bla-bla za podpory Evropské unie." "Projekt" se spočívá v tom… Ale ne, po pořádku. Podél toho pole se pravidelně procházíme. Tu nádhernou cestičku jsme nazývali "Šípková alej": rostly tam duby, jabloně, hrušky, myrobalán, švestky, všechno to velkolepí se topilo v keřích šípku, který na jaře zahaloval prostor okouzlující vůni. Jednoho dne se do aleje dorazili dělníci, vykáceli stromy a keře, buldozer narovnal cestu, další dělníci položili asfalt, a akorát každé 20 metru zasadili stromy. Třešně. Vznikla cyklostezka.
Hezký, co? To určitě, nebýt jeden malinkatý, ale podstatný detail: tato nová, hezká, krásně vypadající v reportech cesta je přesně 200 metrů dlouhá a nevede nikam. Začíná totiž na okraji vesnice, končí uprostřed pole… Jo, abych nezapomněl, abyste mohl třeba na kole tím hlaďounkým asfaltem projet a přečíst, že tento projekt vznikl za podpory EU, musíte předtím se prodrat přes vesnici. Kde asfalt se naposled měnil nikdy, kde plocha výmolů je větší, než plocha hladkého povrchu. Souhlasíte, že porodí to u vesničana pocit správnosti fungování hospodářského mechanizmu EU, když po padesáté přečte tu zatraceně dobrou ceduli s textem, že tento projekt vznikl bla-bla-bla.
Anebo další vesnice, kam jsme jednou zatoulali. Hledali jsme, kde si dát kafe z termosky. Odbočili jsme nenápadnou uličkou, kam projede pár aut za měsíc, a tam, na konci uličky kovová cedule. Asi už tušíte, co ta cedule sděluje. Aha, správně, o projektu, který vznikl. Ze zvědavosti jdeme dál, i když není žádná cesta, a tam, parám! Rybníček. Takovej malinký rybníček, spíše velká kaluže. Ale ta kaluže není jen tak kaluže, je vzorná kaluže. Rybníček velký jako tenisový kurt má kamenné břehy, chodníky vyložené dlažbou, a tři lavičky. Mezi dlažbičkami prorostla tráva, na lavičkách se usadila pěkná vrstva špíny, prázdné PET lahve se shromáždily podél závětrného břehu. Nikdo není, a není náznak, že lidé sem chodí. Ale to nevadí, protože je tu cedule. A hádejte, v jakém stavu jsou silnice ve vesnici? Správně, jsou rozbité. Francouzi mají pro takový případ jinou ceduli: chaussée déformée.
Takových cest, nevedoucích nikam, rybníčků, kam nikdo nechodí, laviček kde nikdo nesedí, sloupů viděl jsem nespočet. Tedy viděl jsem nespočet cedulí, ke kterým vedou rozbité silnice a které každý místní tlumočí plus minus takhle: Jménem Evropské unie vyhodili jsme vaši prachy.
A teď konečně dáme všechny tři roviny dohromady. "Kdo neokrádá stát", Babiš, který šupl "státu" (EU) nějaké ty prachy (a vůbec nezáleží, udělal to právem, nebo ne), a vesničana, který se dívá na bruselského obra, který mu navalil před oči ty cestičky, rybníčky, lavičky, i když na jedné straně ten Goliáš není schopen vyřešit třeba problém zimního a letního času, ale na stranu druhou hravě zmákne dvoucifernou inflaci.
Bude náš vesničan sympatizovat unijním byrokratům? Těžko. Podvědomě přikývne spíše Babišovi, je sice oligarcha, ale náš oligarcha. Blbě cestičky nestaví.
Tak EU dá AB další hlas.
Sergej Kondakov
Dobrodinec Soukup
Občas přichází i dobré zprávy. Volala právnička, řekla, že soud se rozhodl v náš prospěch. Sice rozsudek formálně ještě není pravomocný, ale pro odvolání fakticky není důvod.
Sergej Kondakov
Strop lepších zítřků
Vždycky jsem říkal, že v Bruselu sedí géniové. Proto s obrovským optimismem se dívám do lepších zítřků, které se tam pro nás buduje. A snažím se brát z Bruselu příklad.
Sergej Kondakov
Jak jsem v mládí četl o Jaromíru Soukupovi
Myslel jsem si, že jsme dosáhli dna. Ale ze spodu zaklepali. Zaklepal, pochopitelně, miliardář, mediální magnát a /nejenom/můj dlužník Jaromír Soukup. Zaklepal tím, že se nic nestalo.
Sergej Kondakov
Jaromír Soukup: Neplatit, neplatit, neplatit!
Ahoj všichni! Nebyl jsem tu dlouho, uch! I když ta dnešní doba, kdy dějiny skáčou, jako šílené koně, prostě nutí vlézt do veřejné diskuze o vezdejších problémech.
Sergej Kondakov
Katastrofa bude za měsíc
Před pár dní se pán Prezident obrátil k národu s prohlášením. Vyzval občany své země, aby se připravili na katastrofu. Lid má na to měsíc.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Jak se chystá převrat. V Německu začíná proces s extremistickou skupinou
V Německu v pondělí začíná první z procesů se členy extremistické skupiny Říšští občané, kteří čelí...
Bombardování Gazy si vyžádalo nejméně 13 obětí, Biden mluvil s Netanjahuem
Izraelské bombardování tři domů ve městě Rafáh na jihu Pásma Gazy zabilo nejméně 13 lidí a zranilo...
Letní teploty ještě vydrží. Ochladí se až koncem týdne, kdy přijdou přeháňky
Přímý přenos V neděli meteorologové zaznamenali letní den, teplota ve středočeské Tuhani vystoupala k 25,5...
Soud začal řešit podvod století za 2,4 miliardy. Okradených jsou tisíce
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
- Počet článků 129
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2357x
Pocházím z Ruska, přesněji řečeno, ze Sovětského svazu. Když jsem pracoval jako kameraman a režisér, politiky jsem se stranil. Ale za "perestrojku", na konci 80. let minulého staletí musel jsem zúčastnit procesu velkých společenských změn. Od té doby se hodně zajímám o politiku a vliv "velké" politiky na život obyčejného občana.
Přestěhoval jsem do Česka v půli 90. let, postupně jsem se vrátil do branže. Ale zájem o politiku jsem neztratil.
Zažíváme velké změny. Už zase. Musím se k tomu vyjadřovat.